Činčila
Činčily patří mezi hystricomorfní (= dikobrazovité) hlodavce. Většina odborníků uznává dva druhy činčil: činčilu krátkoocasou a činčilu dlouhoocasou. Asi od roku 1923 jsou činčily chovány v zajetí pro komerční účely; podle všeho jsou to kříženci těchto dvou druhů.
Dnes se už neví přesně, kde všude divoké činčily žily. Podle některých informací se nacházely v Andách, jejich teritorium se táhlo od Talca (v Čile) podél pobřeží na sever až do Argentiny, Bolívie a Peru. Dlouhoocasé činčily žily v jižní části tohoto rozsáhlého území, krátkoocasé v severní části; jejich teritoria se pravděpodobně setkávala v oblasti Potrerillos.
V současnosti se ví pouze o koloniích dlouhoocasých činčil, a to v blízkosti Illapel v Reserva Nacional Las Chinchillas, a další izolované populace se nacházejí asi 100 km severněji od Coquimba.
Poměrně hodně lidí se mě ptá, zda je činčila vhodná do bytu, pro děti, na mazlení… A poměrně hodně lidí se ani neptá a činčilu rovnou koupí, protože je to skutečně krásné stvoření, a pak jsou velmi zklamaní z toho, jakou povahu tento čilý hlodavec vlastně má! Proto jsem se rozhodla, že napíšu takové krátké pojednání o činčilách ve smyslu „domácích mazlíčků“, aby si lidé, kteří o nich mnoho neví, mohli udělat přibližný úsudek a rozhodnout se, zda do toho půjdou nebo raději ne. Bohužel musím konstatovat, že v dostupných populárně-naučných knížkách o činčilách se obvykle dočteme, jak je to veselé, přátelské zvířátko, vhodné pro alergiky, rodiny s dětmi apod. Já však s tímto zjednodušeným názorem úplně nesouhlasím a zkusím vyslovit svůj osobní postoj, podložený poměrně mnoha lety, které jsem strávila s různými činčilami pod jednou střechou.
Činčila je krásná, jako vystřižená z dětských obrázkových knížek. Někdo ji popsal jako „křížence veverky, myši a morčete“ a ono to vlastně je i skoro pravda. S morčetem je činčila příbuzná a lze říct, že se morčeti podobá svými potravními zvyklostmi (tedy je přísný býložravec, musí mít seno, nesmí mít tučnou potravu, je náchylná na problémy s trávicím traktem, protože má dlouhé tlusté a slepé střevo). Myším (tedy spíš těm stylizovaným) se podobá vzhledem a neustálým ohlodáváním všeho a veverkám zase svojí aktivitou a šikovností.
Tyto krátké informace jsou z těchto stránek: www.cincily.cz
Náhledy fotografií ze složky Mojeee